Už jen dvaačtyřicetkrát se vyspinkáme, milé děti, a máme tady první kolo prezidentských voleb. Je to opravdu blízko. Podle rčení, které už od vojny nemám rád, to uteče jako voda.
Stále častěji se na Internetu (= na Facebooku) setkávám i u jinak inteligentních lidí s názorem, že:
- volby nic nezmění, protože jinak by je zakázali,
- prezident je jenom figurka, se kterou si každý dělá, co se mu zrovna namane, takže je úplně jedno, kdo bude na Hradě sedět,
- z toho seznamu kandidátů, který je nám předložen, není koho vybrat,
- že stejně každý dělá jen pro sebe a na národ kašle,
- stejně už je domluveno, kdo vyhraje,
- a „ta politika už mě tolikrát otrávila, že už nechci nikomu pomáhat, těch jejich her se nezúčastním, kašlu na ně a volit prostě nejdu.“
A Bašta! Pardón – a basta!
Až na výjimky tyto názory a prohlášení čtu od lidí, kteří mají hluboko do kapsy, které právě drtí současná situace a oni už nemají mnoho sil aktivně vzdorovat. Člen vlády nakonec doporučil druhou práci, aby nízkopříjmoví lidé přežili (je strašné, že dvě práce má mít člověk ne proto, aby si splnil nějaké sny, ale aby ve třetím tisíciletí vůbec přežil), takže unavený zaměstnanec si raději večer a nebo o víkendu lehne k televizi a na politiky jen bezzubě nadává. Nejspíše je toto jeden ze splněných cílů vládní politiky. A přitom se nyní schyluje k bitvě o nejdůležitější politický post, o vrchního velitele ozbrojených sil, prvního člověka ve státě – o post prezidenta.
Když se nyní podíváme na politické zařazení těchto lidí, prakticky všichni patří nalevo. Výrazně nalevo. Jsou to unavené, zbídačené, ztracené hlasy pro levicové strany. Příznivci pravicové politiky jsou zpravidla ti zámožnější, zajištěnější, kteří mohou pojmout celou politiku jako sport, dohodnout se, nikde nechybět, hlasovat a následně ty volby vyhrát.
A na tom stojí dlouhodobě neúspěch levice. Pan Babiš a jeho ANO ve skutečnosti také žádná levice není. Jeho jedinou předností je, že těm nejchudším skupinám dá alespoň najíst a pokusí se svůj trh uchránit před nebezpečím zvenčí. Pětikoalici nezajímá ani toto. K čemu Babiše, když český národ může otročit v zahraničních firmách? K čemu bezpečí, když lidí máme dost a jen brblají a nadávají na poměry?
Kromě pana Babiše zaklekl do startovních bloků ještě pan Bašta. Jeho kvalifikace je nesporná, mohl by oslovit obrovskou skupinu lidí. Je signatářem Charty, byl perzekvován, byl velvyslancem v Rusku i na Ukrajině, vyzná se v tajných službách … A možná jsem nějaký ten plusový bod ještě zapomněl.
Bohužel, jeho kampaň je pro řadového člověka prakticky neviditelná a několik rozhovorů v televizi to už nejspíš nezachrání. Kdybych viděl oprávněnou šanci na jeho volební vítězství, má můj hlas. Takto ještě počkám. Zatím má mnohem lepší perspektivu pan Babiš.
Proč to vše píšu? Protože je nutné, aby se každý ten unavený človíček, každý, kdo je otráven politikou, každý, kdo už se dostává do dluhových pastí, každý důchodce, každý student, prostě všichni toho třináctého ledna sebrali a šli volit. Pokud bude zvolen kandidát pětikoalice, zmizí poslední opozice ve státě a nastane doba velkých změn celé legislativy a příští šanci už národ nedostane. Těch 30-40% nevoličů, to jsou v drtivé většině hlasy pro levici. Pravice si to uvědomuje a proto vytváří ve společnosti náladu rezignace.
Lidé, nenechme se otrávit, sledujme situaci, zprávy, hledejme pravdu mezi řádky a pojďme všichni volit. Politika se nedělá na ulici, ale u volebních uren. Pokud neproběhne revoluce, jsou tu demokratické nástroje a těch musíme umět využít a potvrdit jejich název.
Pojďme volit a zachraňme Hrad!
Jiří Reichel, politický komentátor