Pozítří to bude rok, kdy konflikt na východě Ukrajiny přerostl v oficiální střet dvou států. Sice v počáteční fázi neměl statut války, ale nejsem natolik zběhlý v mezinárodním právu, abych dokázal spolehlivě rozlišit mezi válkou a vzájemnou ozbrojenou likvidací techniky a živých sil dvou a více protivníků. Jsem jednoduchý a když se někde střílí, boří se domy a umírají desítky tisíc lidí a nejedná se o vnitřní občanský boj, považuju to za válku.
Za socialismu nás učili, že jsou války útočné, obranné, spravedlivé, nespravedlivé a že není implicitně dáno, že obranná musí být spravedlivá a naopak. Už tehdy jsem získal dojem, že toto dělení je velmi subjektivní. Ta „naše“ je prostě spravedlivá a ta „jejich“ je pěkná lumpárna. Jednoduchá pomůcka. A ono to platí nadčasově.
Nedělil bych války na spravedlivé a nespravedlivé. Mám pro všechny války pouze jeden šuplík a na něm je napsáno „hnusné“. Nevěřím , že se kdykoli v dějinách vyskytl konflikt, kdy vina byla stoprocentně pouze na jedné straně. A pokud se na násilí odpoví ještě větším násilím, poslední obětí bude naše planeta. Bez nás. Bez lidí.
Podle mého názoru se už bojovalo dost. Škod vzniklo nepřeberně, zabitých na obou stranách je také velké množství, osobních tragédií máme na několik desetiletí dopředu. Hospodářství Evropy je rozvrácené a ještě bude podle zákona setrvačnosti nějakou dobu chátrat, nenávist mezi lidmi rovněž uspokojivě kvete. Domnívám se, že je na čase zašpuntovat zbraně, všechno nechat tak, jak je, a bez dalších podmínek sednout k jednacím stolům. Dohodnout podmínky míru (bez ego poškozujících kapitulací) a pustit se do oprav toho, co bylo zničeno. A všechny věty začínající slovy „To by napřed …“ nebo „Ať teda odtáhne …“ považovat za dětské žvatlání na pískovišti. Prostě se domluvit jako rozumní dospělí lidé. Nechceme vyhladit Ukrajince. Nechceme vyhladit Rusy. Nechceme zlomit žádný národ na světě. Chceme pracovat a obchodovat a vyrábět a studovat a léčit a sportovat a stavět a pěstovat a bavit se a milovat se a množit se (v rozumné míře) a to všechno bez obav, že na nás něco spadne z oblohy.
Je pro mě těžké sledovat, jak se na východ od nás vzájemně ničí dva nám tak blízké národy. V roce 1945 nás osvobodila Rudá armáda. Budu přesnější, 87 procent území a asi 93 procent obyvatelstva. V té armádě bojovaly vedle sebe všechny národy bývalého Sovětského svazu a spřátelených zemí, tedy i Ukrajinci a Rusové. Za svůj život vděčíme všem. Je nezbytně nutné podporovat mírové snahy a mírová řešení, aby se vzájemně nezabíjeli vnuci a pravnuci těch hrdinů, kteří zachránili a osvobodili naši vlast.
Pane Putine, pane Zelenskyj, zvolte (tentokrát opravdu s maximálním utajením) vhodnou destinaci, sejděte se, předložte vzájemně své požadavky a najděte oboustranně přijatelný kompromis. Chápu, že by to v dané situaci byl ten nejstatečnější čin, ten nejtěžší úkol, který by měl člověk zvládnout a jen málokterý státník by ho byl schopen. Jste totiž jediní, kdo může zachránit své národy, své země. Jste jediní, kdo může zastavit tento koncert smrti.
A nám všem ostatním přeju, aby se na náš světadíl opět vrátil mír a prosperita.
Váš Jiří Reichel, politický komentátor