Milí přátelé,
pokračuje povídání, ve kterém se dočtete něco o tom, jak žili prastaří i pramladí Čechové (i Moravané se Slezany, pochopitelně, a víceméně i Slováci).
Kapitola sedmá – o západní pracovitosti.
Západ je vpředu, Západ je na špici, Západ je progresívní, úspěšný, bezkonkurenční. A když se Ti západní hodnoty nelíbí, odstěhuj se do Ruska (Severní Koreje, na Kubu … podle momentálního aktuálního tématu).
Jak jen to lidi na Západě dělají, že jsou tak šikovní? Kde se vzalo tolik peněz, odkud tam přišla ta bezbřehá životní úroveň?
Zkusíme se podívat trochu do minulosti. Zatímco východní část Evropy, zpravidla bez přístupu k oceánu, obdělávala pole, proháněla koně po pastvinách a lovila v lesích, západní Evropa se věnovala mořeplavbě. Plavila se po mořích, objevovala nové země a kde to bylo jen trochu možné, zabírala jménem svých vladařů nová území. Vznikaly tak kolonie, kde platily jiné, koloniální zákony a místní vládce byl vždy podřízeným evropského „správce“.
A západní Evropa čerpala bohatství dobytých území, nabírala je plnými hrstmi, cpala si je do kapes a truhlic a vozila je ve velkém domů. Amerika k tomu navíc dovážela i levnou pracovní sílu – otroky.
Tak například Francie vlastnila celou středozápadní Afriku o rozloze téměř 10 milionů kilometrů čtverečných, Itálie volně těžila v Libyi a Somálsku, Portugalsko dojilo Angolu a Mosambik, Německo vlastnilo Togo, Kamerun, východní a jihozápadní Afriku, Španělsku se zalíbilo v Jižní Americe a Nizozemsku v Indonézii, dokonce i tak malá zem, jako je Belgie, čerpala bohatství obrovského Konga o rozloze přibližně pěti Francií a dobyvatel největší, Britské království, vládlo pevnou rukou půlce zbytku světa.
Je pochopitelné, že se pokladny těchto dobyvatelů plnily závratnou rychlostí a stejně rychle se tenčily zásoby v jejich koloniích. Západ tímto v porovnání s Východem neskutečně zbohatl a důsledky této nerovnováhy se táhnou celou historií. Větší bohatství, více peněz pochopitelně vede k podstatnějším dotacím do vědy a výzkumu, což následně vede k dalšímu zvětšování rozdílů mezi oběma světy. A lidé z východu se dívají přes hranice a nejsou spokojeni se svými životy, chtějí se také podílet na „západním bohatství, západní životní úrovni, západní kultuře, západním životě“. A nevidí, že tyto vymoženosti jsou zaplaceny ožebračením miliardy lidí po celém světě, kteří byli donuceni se v zájmu obohacení svých kolonizátorů krutě uskromnit.
Dva závody jednoho podniku, jeden například v Německu, jeden na Slovensku. Oba mají stejnou produkci, oba tvoří výrobky ve stejné kvalitě, oba prodávají za stejnou cenu. A platy v Německu jsou na trojnásobku. Proč?
Protože patenty, vynálezy většinou pocházejí ze Západu. V době obrovského technického rozvoje poslední stovky, dvou set let má Západ prostředky, jak koupit mozky z Východu. Tím pádem i jejich výsledky. Tesla – rodem Srb, práce pro Spojené Státy a další. A nejedná se jen o techniku, ale i společenské vědy, kulturu, sport. Vše je podmíněno množstvím peněz. Peněz z minulosti.
Nejsme horší, než Západ. Jen, bohužel, máme zcela jinde startovní čáru. Argumenty typu „Proč se tedy raději stěhujeme na Západ než na Východ?“ jsou snadno vysvětlitelné. Leží tam bohatství, sebrané zbytku světa. A my si na něm chceme také trochu zaparazitovat. A nechceme vidět jeho původ.
Nechci na Západ. Nechci ani na Východ. Moje místo je tady, v srdci Evropy, v krásné České zemi, kterou se novodobí loupeživí rytíři snaží rozprodat, rozbít a udělat z ní chudou a bezmocnou služku západního majetku. A to si naše země nezaslouží. Proto jsme tady. Abychom ji nedali.
Jiří Reichel, politický komentátor