Vážení přátelé a přátelé mých přátel,
ani internetový časopis iPortal24 nezůstal pozadu a také mě podrobil hloubkové analýze. Přenechám mu tedy slovo:
Jak byste se představil našim čtenářům?
Jsem absolventem Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni, kde jsem v roce 1988 promoval. Několik let jsem pracoval jako samostatný programátor a vedoucí IT v čáslavské nemocnici. Od počátku svého produktivního života se zajímám o práci s mládeží. V roce 1993 jsem nastoupil jako učitel na čáslavskou průmyslovou školu a učitelství se stalo mým hlavním zaměstnáním. V roce 2006 jsem absolvoval doplňkové pedagogické studium v Hradci Králové a získal místo učitele na Střední zemědělské škole v Čáslavi v oboru matematika, fyzika a informační technologie. Je mi 58 let, jsem ženatý, mám dva dospělé syny a jsem dědečkem jedné vnučce.
Kandidujete za KSČM v podzimních volbách do Senátu. Je to vaše první větší politická zkušenost? Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?
Do politiky jsem vstoupil před necelými pěti lety, takže obrazně řečeno, mám čistý politický rejstřík. Mým hlavním motivem pro vstup do politického života a následnou kandidaturu je nespokojenost se současným směrem vývoje naší společnosti. Od televize toho člověk mnoho neovlivní, proto jsem se rozhodl pro aktivní přístup.
Co jsou vaše priority?
Mými prioritami, jak je uvádím i na svých webových stránkách, jsou česká rodina, pragmatická politika bez předsudků národnostních či státních, rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví, zabezpečení těch, kteří to potřebují, úcta ke stáří a tradicím, zajištěné bezpečí.
S čím jdete do voleb?
Na stole je pochopitelně více témat. Zdravotnictví, ceny energií, školství, zahraniční politika, regionálně oblíbené téma vysokorychlostních tratí, finance v regionech a další a další. V Senátu PČR se chci věnovat například otázkám kvality vzdělávání, zejména střednímu školství, ale podpořím hlasem pro vhodná opatření provoz čáslavské nemocnice, která prochází personálními změnami. Pokud budu zvolen, budu v Senátu PČR prosazovat pragmatický přístup, kde veškeré ideologie jdou stranou, kde je na prvním místě zájem a prospěch české rodiny. A v této době je zapotřebí i ozdravit českou ekonomiku v souladu s naším zahraničním působením, jinak se ženeme do záhuby.
Jak hodnotíte protikandidáty a jakou vůči nim zaujmete strategii?
Nezlobte se, ale nemyslím si, že jsem povolán hodnotit své protikandidáty. Nebylo by to fair. Kromě jedné výjimky ani jeden z nás práci v Senátu PČR ještě nepředvedl. Každý z nás má pro určitou voličskou obec své klady i zápory. Představujeme různé politické směry. Někteří z nás kandidují za současné vládní strany, jiní za opozici.
Moje strategie je jednoduchá. Rozhodl jsem se už dlouho před volbami, že budu prosazovat pozitivní politiku (vlastní vynález). Znamená to vzájemný respekt a obyčejnou lidskou slušnost. Zajímají mě úkoly, zajímají mě problémy, zajímá mě životní úroveň české rodiny. Stranické ideologie musí počkat, na ty je vždycky dost času, až budou naši občané v pohodě, dostatku, klidu a bezpečí.
Jaké jsou největší problémy území, za které se ucházíte o post senátora? Jak byste jako senátor mohl a hlavně chtěl lidem, kteří zde žijí, pomoci?
Mezi významné problémy mého volebního obvodu náleží stav nemocnic, dále je zde spor o stavbu vysokorychlostních tratí, které by mohly negativně ovlivnit životní prostředí zvláště s ohledem na zásobárny pitné vody, dominantou kraje se pomalu ale jistě stává čáslavská skládka.
Ovšem občany v celé republice v současnosti nejvíce tíží situace s cenami energií, které jsou pro mnohé likvidační. Problémy regionů lze do značné míry zredukovat změnou zákona o rozpočtovém určení daní, která by zajistila větší přesun financí do nižších územních celků. A co si budeme povídat, dostatek peněz vyřeší řadu potíží.
A dovětek – samozřejmě, že chci pomoci lidem, žijícím v tomto regionu. Vždyť jsem jeden z nich.
Voleb do Senátu se účastní obvykle dost málo voličů. Proč to podle vás tak je, a jak a čím budete na voliče apelovat, aby jich přišlo víc? Jakou připravujete volební kampaň? Máte nějaké motto?
Lidé často považují Senát PČR za organizaci zcela zbytečnou. Důvod vidím ve faktu, že až do roku 1992 Senát neexistoval. Nicméně tu místo něj byla tzv. Sněmovna národů. Senát je obvyklý u federativních států, u států unitárních tak běžný není. V našem politickém prostředí svůj význam má. Vzhledem k tomu, že má dolní věkovou hranici 40 let, měl by fungovat jako »pojistka demokracie«, jinak řečeno, měl by kontrolovat mladíky ve Sněmovně, aby moc nezlobili. Bohužel, poslední dobou mě Senát svými projevy příliš nepřesvědčil, že tuto svou úlohu úspěšně zvládá.
Apelovat na voliče, aby šli k volbám, není můj styl. Nabídnu svoje plány, své postoje, své priority a návrhy řešení. Oslovený volič buď k volbám přijde, nebo nabídka nebyla dostatečně atraktivní.
Moje motto zní: »S rozumem k bezpečí«. Najdete ho i na mých volebních dokumentech.
Jaký výsledek budete považovat za svůj volební úspěch?
Nebudu si tady hrát na skromného. Jsem zvyklý bojovat, mám rád výzvy. Když jdu do voleb, jdu s cílem zvítězit. Pochopitelně, znám současnou situaci, vím, že moje politická strana má velký historický handicap, ale jít do voleb s tím, že by se mi líbilo takové pěkné páté místo a sedm procent hlasů, to by přece ani nestálo za vynaloženou energii. Když se nepodaří, nic se neděje. Jde se dál. Ale musím vědět, že jsem odvedl dobrou práci.
Plní Senát svoji ústavní funkci?
Řeknu to takto: po stránce formální a zákonné ano. Co se konat má, to se koná, projednávání probíhá a zákon se neporušuje. Co mi v Senátu PČR chybí, to je zdravá dávka vlastenectví, dále nejen předvolební intenzívní komunikace s občany a trochu více počítání v zájmu životní úrovně našich občanů. Chybí mi tam hrdé prohlášení: »Jsem Čech!« Často totiž není poznat, koho ten který pantáta zastupuje.
Proč KSČM volby do Senátu dlouhodobě neumí?
Neřekl bych, že volby neumí. Jak už jsem psal, jsme snadný cíl pro »podpásovky«, což přece jen odebírá část bodů. A co KSČM podle mého postřehu opravdu neumí, je reklama a sebeprezentace. Až v poslední době vidím znatelný posun k lepšímu.
Druhou stránkou je, že veškerá propagace, pokud má být opravdu profesionální, je finančně nesmírně náročná. A pokud uvážíme, z jakých sociálních podmínek pocházejí komunisté v porovnání s tvrdou pravicí, je tu propastný rozdíl v možnostech ovlivnění veřejného smýšlení.
Jak byste vyřešil drahotu a energetickou krizi?
Napadá mě řada vtipných odpovědí, ale tento rozhovor nemá mít formu komického výstupu. Drahota je poměr mezi cenou a stavem naší peněženky. Je potřeba vyrábět levněji, pracovat efektivněji, abychom měli větší kupní sílu. Je lhostejné, kolik peněz budeme vydělávat. Podstatné je, co si za ně budeme moci koupit.
Takže několik cest. V první řadě preferovat pokud možno místní podniky, aby výdělky a nedej bože daně neodcházely do zahraničí. Uzpůsobit tomu zákony. Naše podniky vybavit co nejkvalitnějším zařízením, aby se ušetřil čas, energie i materiál a zvýšila kvalita výrobků. Zní to jako růžové zítřky, ale je to realizovatelné. Pomalu, těžce, ale jde to.
Energetická krize je z velké části uměle vyvolaná, takže ji lze i uměle krotit. Největším problémem je cena elektřiny a její strmý růst na lipské burze. Trpí celá EU. Proč? Vždyť stačí změnit smlouvy. Výrobní cena naší elektřiny je nepatrná. Samozřejmě, vše není tak jednoduché, ale mantinely jsou dány.
Co si myslíte o situaci kolem Tchaj-wanu?
Zajímavá otázka na rozloučenou. Jsem toho názoru, že nemáme žádné právo stavět se na tu či onu stranu. Historie současné situace na Tchaj-wanu je natolik pestrá a složitá, že jakékoli tlaky zvenčí mohou dané oblasti pouze uškodit. Kolem roku 2000 byl Tchaj-wan podle vlastních prohlášení pouze jednou z čínských provincií. Je poučné, odložit dočasně internet, kde se historické zápisy operativně mění podle aktuálního zadání, a prostudovat knihy.
A znovu připomínám – jsem Čech a hájím zájmy našich občanů. Nebudu se tvářit jako spasitel celého světa. Na to nemáme ani vojensky, ani hospodářsky. A dokonce ani morálně, čímž se nijak nelišíme od všech ostatních.
A závěrem znovu moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.