Milí přátelé,
dnes se trochu zamyslíme nad pravicí, levicí a celkově nad politikou v naší krásné zemi.
O přízeň nás, voličů, se neustále perou různá politická uskupení, která se snaží zaškatulkovat do takzvané levice nebo pravice.
Typická, ryzí levice se vyznačuje tím, že každý pracuje podle svých možností, prostředky pro výrobu jsou společné, výdobytky společnosti se sypou na jednu hromádku a z ní každý dostane vše, co potřebuje. Všem je fajn a mezi členy společnosti nejsou žádné extrémní majetkové rozdíly. Lidé jsou si víceméně rovni.
Typická, ryzí pravice se vyznačuje tím, že všechny prostředky pro výrobu vlastní několik osob, ostatní jsou jejich zaměstnanci a ze vzniklých zisků jsou podporováni všichni, kteří to potřebují. Všem je fajn, ale některým mnohem více, než jiným. Rovnost mezi lidmi z různých společenských tříd neexistuje.
Je obtížné posoudit, zda je lepší vláda levice nebo pravice. Vše je totiž podmíněno lidmi, kteří ten který režim realizují.
V České republice nyní neexistuje pravice ani levice v „čisté“ formě.
Lidé, kteří se hlásí k pravici, často zcela postrádají sociální smýšlení. Je to znát z mnoha vyjádření na Internetu. Takové to „Já se mám dobře, ostatní si trhněte nohou, když neumíte vydělat prachy.“ Když pak jde do tuhého, vzniká velké sociální napětí. Ve finále jsou výsledky mnohem horší, než by mohly být, protože se pravá a levá strana vzájemně k smrti nesnáší. Tratí na tom všichni. Způsobeno je to tím, že se představitelé tohoto směru snaží co nejrychleji obohatit a ti ostatní jim v tom svými názory překážejí.
Lidé, kteří se hlásí k levici, mají velmi obtížnou úlohu, protože stran na levici je velké množství a vzájemně téměř nespolupracují. To je ideální prostředí pro různé „spasitele“, kteří najdou slabé místo a to potom zneužijí. Sami víme, do čeho tito lidé co nejhlasitěji tlučou, aby získali volební body. Strany, takto vedené, se spojit nemohou, protože všichni jejich šéfové nemohou být jedničkou, která bere vše. Lidé tápou, koho vlastně zvolit. Tím pádem se levice rozdrobí, oslabí a jejich hlasy získá nějaké středové uskupení. Mimochodem, střed je velmi hypotetická záležitost. Zkuste si představit ruku, která je tak nějak ani levá, ani pravá.
A pak jsou zde strany, které se navenek označují jako pravice, ale ve skutečnosti, podle jejich návrhů a celkového chování, přímo navazují na svazáckou mládež padesátých let minulého století. Zvýšené daně z nemovitosti, zjišťování nadměrných metrů, měření teploty v domácnostech…
Dochází k paradoxům, kdy komunisté navrhují změnit zákony tak, aby více peněz šlo nižším celkům, jako jsou například obce a města, a pravice to vetuje s tím, že více má zůstat státu. Důvod je zřejmý. Pravice nyní vládne a má státní peníze k dispozici.
Koho nyní volit? Na tuto otázku se pokusím odpovědět v dalším článku. Dnešní příspěvek bych ukončil tím, že charakter politické strany neurčuje její oficiální označení, ale lidé, kteří ji vedou a kteří ji podporují.
Váš kandidát do Senátu PČR
Jiří Reichel
A závěrem moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.
Shrnuto: „S ROZUMEM K BEZPEČÍ“.