Dobrý večer, milí přátelé, dostáváme se k mojí sedmé a poslední prioritě – bezpečnému státu.
Je hezké, když jsou plné obchody zboží za celkem dostupnou cenu (kvalitu posuzovat nebudeme), je příjemné, když můžeme jen s drobnými omezeními vykřikovat na veřejnosti, co nás zrovna napadne (naše ostuda je jen naše), je potěšující, když můžeme celkem neomezeně vyrazit za hranice (pokud nám to dovolí utrápená ekonomická situace v naší peněžence).
To všechno je ale málo platné, pokud musíme neustále být ve střehu, abychom se nestali cílem pro kriminální živly, aby z nás nebyl záznam ve zpravodajství.
Tvrdí se, že za socialismu naše země, tehdy Československá socialistická republika, fungovala jako policejní stát. Z určitého pohledu to může být pravda. Byly vypracovány celkem přísné zákony, policie (v té době veřejná bezpečnost) měla vždy pravdu a soudy s policií velmi dobře spolupracovaly.
Špatné bylo, že zákony velmi redukovaly osobní svobodu.
Dobré bylo, že cesta nočními Teplicemi (moje původní bydliště) s peněženkou v kapse byla podle dnešních měřítek neuvěřitelně bezpečná. V obchodech běžně existovaly tzv. „knihy přání a stížností“ a žádný odpovědný pracovník nestál o záznam.
Reklama na zboží obsahovala reálné informace. Nebylo zapotřebí zboží prodat. Stačilo informovat, takže výraz „klamavá reklama“ jsem prvně zaznamenal až po revoluci.
Byli podvodníci. Respektive podvodníčci. Ve srovnání se současnými mistry oboru to drobné rybky, potěr. Ačkoli, po revoluci se řada z nich dokázala velmi slušně vypracovat. Nemohlo se stát, že by podvodná firma vylákala z lidí miliony za slíbené byty (mimo jiné i kvůli ceně bytů).
Kriminalita byla, galerka se činila, ale prostě nebyly současné možnosti a zákony, které velmi často stojí proti oběti trestného činu.
Druhá složka bezpečnosti je zdravotní.
Letos se u nás po mnoha letech objevil první případ záškrtu, navzdory hygienickým opatřením nás prvně poctila návštěvou hemoragická horečka Dengue společně se západonilskou horečkou, po dvou letech se u nás znovu začíná dařit malárii a historické úspěchy slaví svrab. A to má rok 2022 ještě kus života před sebou.
Třetí ohrožení našich občanů přichází zpoza hranic. Od revoluce jsme se přímo či nepřímo účastnili několika mezinárodních konfliktů a ne vždy v roli obránce. Tím se jako stát dostáváme do hledáčku zemí, kterým „okopáváme kotníky“.
Dobrý politik musí mít vždy na zřeteli kvalitu života svých vlastních lidí. Úmyslně nepoužívám označení „obyčejných“, protože každá česká rodina, každá česká babička, každý je neobyčejný, originální a důležitý. Proto je zapotřebí na vnitřní i zahraniční politické scéně jednat tak, aby se český občan nemusel obávat o zdraví, zajištění a třeba i život svůj a svých bližních.
Váš kandidát do Senátu PČR
Jiří Reichel
A závěrem moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.
Shrnuto: „S ROZUMEM K BEZPEČÍ„.