Je řešením současné energetické krize zvýšení státních příspěvků pro postižené domácnosti?
Nabízí se odpověď, že rozhodně ano, že je nezbytné posílat více a více peněz a pokud možno, zastropovat ceny. Ano, pokud má stát neomezené množství prostředků, je to správná úvaha. Nicméně možnosti našeho státu jsou omezené.
Celkem je v České republice přes 4 miliony domácností. Dneškem cena elektřiny na burze atakovala hranici 700€ za MWh, což je v přepočtu asi 17000 Kč. Podotýkám, že před čtyřmi lety se 1 MWh dala koupit ve zvýhodněných sazbách i za tisícovku. Spotřeba domácnosti, která elektřinou netopí, se pohybuje kolem 6 MWh, při topením elektřinou se dostáváme třeba na 12-16 MWh. Tato čísla stačí vynásobit a výsledky (100000 Kč, resp 240000 Kč) nás nepotěší. Pokud bychom chtěli a mohli platit za elektřinu kolem 5000 Kč měsíčně, znamená to státní příspěvek 50 – 200 tisíc korun ročně na jednu domácnost. I při 50000 Kč ročně to představuje zátěž pro státní kasu 50 000 × 4 000 000 = 200 miliard korun ročně. Skutečné hodnoty jsou ovšem mnohem výše. Maximální částka pro pomoc občanům, o které vláda hovořila, činí 60 miliard korun. Ano, živím se matematikou.
Druhá věc je, že stát peníze nevytváří, ale přerozděluje. To, co jedněm rozdá, musí jiným vzít. A nebo se zadlužit. Zvýšit dluh o dalších čtvrt bilionu (ale spíše více) ročně, by mohlo být pro naši vlast likvidační.
Proto se domnívám, že řešením z dlouhodobého hlediska není více a větších almužen, nýbrž urychlená pomoc nejpotřebnějším a tlak na trvalé snížení cen na burze (změna tvorby ceny, otevření NS2, mezinárodní dohody). To vše musí proběhnout v řádu týdnů, jinak se řítíme do propasti.
Váš kandidát do Senátu PČR
Jiří Reichel
A závěrem moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.
Shrnuto: „S ROZUMEM K BEZPEČÍ„.