Zatím, co se mých komentátorů týká, největší kámen úrazu spatřují v bodech 1 a 3.
Priorita 1 uvádí, že na prvním místě pro mě je česká rodina, podle priority 3 odmítám národnostní a státní předsudky. Tyto dvě priority nejsou ve sporu, jak se v dalším textu prokáže.
Rodina tvoří stát. Každá vláda v České republice musí podporovat především českou rodinu, stejně tak jako německá vláda rodinu německou, slovenská slovenskou a tak dále. Vláda není mezistátní instituce, která má spasit celý svět a být pak za zásluhy pošimrána za oušky. Vláda má hlavní povinnost starat se o své vlastní občany. Analogicky rodiče se starají o své děti a nikomu není divné, že právě jim dávají přednost. To neznamená, že nemohou sousedům děti pohlídat, dát jim kakao a bábovku. V první řadě ale musí zaopatřit potomky vlastní. Stejně tak je to s vládou a občany, které tato vláda zastupuje.
A proč rodina?
V dobře vedené rodině děti získávají své základy, své kořeny, učí se první znalosti a dovednosti a hledají tam jistotu a porozumění. Pokud dítě vyrůstá bez rodiny, je velmi ochuzeno po stránce psychické a často i materiální. Z toho pak vznikají životní potíže.
Aby byla rodina v pořádku, je zapotřebí, aby měla kde bydlet, aby měla odpovídající finanční příjmy, aby měla volný přístup ke vzdělání a zdravotním službám, aby byla v bezpečí. Není potřeba blahobyt, nezbytné jsou jistoty, úcta, sebeúcta a perspektivní budoucnost.
V našem státě existuje přes sto tisíc neziskových organizací, které se mimo jiné starají o osoby, které se dostaly do neřešitelných životních situací, ať už finančních nebo třeba zdravotních či společenských. Jejich činnost je často chvályhodná. V dobře vedeném státě by ale byly zbytečné. Je přece věcí státu, aby vytvořil takové životní podmínky, kde různé „záplaty“ ve formě sbírek a podobně nebudou zapotřebí.
Je ostudou státu, když občan, který pracuje, se pohybuje na hranici životního minima. Je ostudou státu, když vybízí rodiče, aby si našli další zaměstnání, pokud nechtějí přijít o bydlení. Aby dítě mohlo dobře prospívat, vyvíjet se a zrát, potřebuje kontakt s rodiči, kteří nejsou zcela vyčerpáni starostí o holé přežití.
Proto je zapotřebí, aby se vláda starala o kvalitu života obyvatel České republiky (jen připomínka, aby politici věděli, který stát vlastně zastupují) a aby zvláštní péči věnovali rodinám.
Českou rodinou v předešlém textu je myšlena rodina jakékoli národnosti, jejíž členové mají české občanství nebo trvalé bydliště v České republice. Je to taková rodina, jejímž hlavním zájmem je, aby nám všem bylo v Čechách, na Moravě i ve Slezsku lépe, aby naše země vzkvétaly (tento výraz ve velké oblibě nemám, většina vlád jej značně zprofanovala). Takže žádné národnostní předsudky.
A co se týče ostatních států – je třeba vyvíjet maximální snahu, aby z nich byli, když už ne zrovna přátelé, tak alespoň dobří a spolehliví obchodní partneři. Totéž budou tyto státy požadovat i po nás. Neřídit své obchody ideologií, ale potřebami státu. Pokud budeme dělat různé obstrukce, staneme se nezajímavými a i naše politické názory budou ignorovány. Solidního obchodního partnera a rozumného politického hráče si budou ostatní státy vážit a jeho názor bude něco znamenat, bez ohledu na rozlohu a počet obyvatel. Malý štěkající psík za plotem je k smíchu. Tolik k předsudkům státním.
Hodina končí, zvoní, uvidíme se zase příště.
Váš kandidát do Senátu PČR
Jiří Reichel
A závěrem moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.
Shrnuto: „S ROZUMEM K BEZPEČÍ„.