Milí přátelé,
pokračuje povídání, ve kterém se dočtete něco o tom, jak žili prastaří i pramladí Čechové (i Moravané se Slezany, pochopitelně, a víceméně i Slováci).
Kapitola třetí – o školství.
Představte si, že ve starověku před listopadem 89 se také učilo. Škol bylo méně. Nejvíce je to patrné u škol vysokých, jejichž počet na území ČR se po revoluci postupně přibližně zdesateronásobil, takže dříve bylo o něco náročnější se na školu dostat. Druhou stranou mince bylo, že maturitní vysvědčení, případně vysokoškolský diplom něco znamenaly a podniky už v průběhu studia rezervovaly pracovní místa pro absolventy. Po dohodě jim během studia vyplácely stipendium, které dosahovalo až třetiny průměrného platu. Zpravidla se jednalo o poslední 3 roky studia. Absolvent byl ale povinen po ukončení školy (a případné vojenské služby) na místo nastoupit, jinak se mohlo stát, že bude muset podniku stipendium vracet.
Školy byly bezplatné. Školné je slovo, které se v socialismu nepoužívalo. Stejně jako dnes probíhala politická výchova (tehdy se předmět nazýval občanská nauka, nyní jsou to základy společenských věd), která tenkrát i dnes podporovala vládnoucí režim. V ostatních předmětech se politika nevyskytovala. Vzhledem k současnému celkovému uvolnění morálky společnosti byly před revolucí i školy přísnější, než dnes. I jedna jediná neomluvená hodina mohla znamenat dvojku z chování. A omluvenky ze zdravotních důvodů byly povoleny jen od určeného školního lékaře. Neuvěřitelné, že?
Často se tvrdí, že kdo neměl v pořádku politický profil, neměl šanci vystudovat. Moji rodiče a ani já jsme neměli s KSČ nic společného. Žádný premiant, co se týče známek, jsem nebyl. Můj tehdejší kamarád měl mírný politický škraloup. Jeho otec zůstal v zahraničí. Západním zahraničí. Studijně jsme na tom byli stejně. Oba jsme inženýři. Další spolužák odmítl SSM (socialistický svaz mládeže). Rovněž je nyní ing. Doba měla svá negativa, ale nelze říci, že studovaly pouze děti z politicky dobrých rodin. Nevím ani o jednom případu, že by někdo z našeho okolí opustil školu z politických důvodů. Opakuji: netvrdím, že k tomu nikde nedošlo, určitě případy byly, nepochybně jsou lidé, kterým se to stalo, ale z těch několika set lidí, se kterými jsem se během mého výskytu na školách setkal, neznám ani jednoho, kdo by byl takto vyloučen nebo nemohl pokračovat v dalším studiu.
A také nevím ani o jednom, kdo by tehdy nemohl studovat z ekonomických důvodů. Nyní jich znám celou řadu.
Co jsem chtěl dnešním článkem říci? Snad jen tolik, že není korektní prezentovat z určitého období jen to dobré nebo zlé. Na Internetu najdete přehlídku plamenných odsouzení socialistického školství. Naštěstí jsou zatím pamětníci, kteří nejsou odkázáni pouze na cíleně zprostředkované informace.
Zatím.
Váš kandidát do Senátu PČR
Jiří Reichel
A závěrem moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.
Shrnuto: „S ROZUMEM K BEZPEČÍ“.