Milí přátelé,
pokračuje povídání, ve kterém se dočtete něco o tom, jak žili prastaří i pramladí Čechové (i Moravané se Slezany, pochopitelně, a víceméně i Slováci).
Kapitola druhá – o bydlení.
„Komunisti stavěli králíkárny.“ Určitě jste tuhle větu už mnohokrát četli nebo slyšeli.
Stavěli. A stavěli je i lidé, kteří do KSČ nepatřili. Postavilo se tak nesmírné množství bytů. V letech 1951 až 1985 bylo vybudováno 1 949 784 bytů. Tehdy měly status státního nebo družstevního bydlení. A zajímavost – v roce 1964 byl určen poplatek za čtverečný metr státního bytu … 2,50 Kčs. Takže malý byt o 40 metrech stál stovku měsíčně. Vážně. A protože legislativa byla v té době velmi stabilní, tato cena se udržela až do pádu socialismu. Jaké jsou nyní nájmy v těchto pomlouvaných bytech například v Praze, určitě tušíte.
Samozřejmě, i za socialismu se stavěly rodinné domy. Moji mladí rodiče platili v šedesátých letech za obecní domek celých 330 Kčs ročně. To není překlep, skutečně ročně. Koncem osmdesátých let stavby značně zdražily (pěkný prostorný rodinný dům na okraji Plzně se vyšplhal až na 400 000 Kčs), ale pomocí různých nevratných půjček a dotací se dalo ušetřit kolem poloviny veškerých nákladů. Zbytek se rozpočítal s minimálním úrokem (0,5% na pořízení bytu) na dvacet let splátek.
Na škole nám učitelé politiky tvrdili, že na Západě je běžné, že náklady na bydlení spolykají i třetinu příjmu. No, smáli jsme se jim za zády. Nevěřili jsme tomu. Považovali jsme to za komunistickou propagandu, za ubohou a průhlednou snahu znechutit nám svět za západními hranicemi. Asi bychom se jim měli omluvit.
Sice se pořád ještě staví, v letech 1997 – 2018 se ročně postavilo v průměru necelých 30 000 bytů (celkem asi 600 000), ale jak vidíte, tempo výstavby se zpomalilo na slabou polovinu. K tomu současně dochází k bourání staré zástavby, ne však panelové. Ta drží a má kapacitu.
Bytů je zejména z doby socialismu dost. V současnosti je bytových jednotek přes 4000 000. Zatím ještě větší část republiky pod mostem bydlet nemusí.
Zatím.
Váš kandidát do Senátu PČR
Jiří Reichel
A závěrem moje volební priority:
1) česká rodina na prvním místě,
2) méně ideologie, více reálných řešení,
3) žádné národnostní či státní předsudky,
4) rovný přístup ke vzdělání i zdravotnictví,
5) spravedlivé zabezpečení potřebných,
6) úcta ke stáří a tradicím,
7) bezpečný stát.
Shrnuto: „S ROZUMEM K BEZPEČÍ“.